ROZHOVOR SE STÁLE DOBŘE NALADĚNOU FOTBALISTKOU...

Ahoj Kiki, jelikož jsi vyhrála naši anketu, týkající se rozhovoru, ráda bych se tě zeptala na pár otázek. Může být?

Ahoj, jasné ptej sa, ráda odpovím.

Fotbal hraješ už od malička. Vzpomínáš na svůj první trénink? Kdy a kde se uskutečnil?

No myslím, že už to bude 10 rokem, co hraju a první trénink si pamatuju jako by byl včera. Bylo to někdy ve 3. třídě, kdy šecí moji spolužáci hráli florbal a po nejakém čase sa rozpadli a přešli k fotbalu. Samozřejmě co dělali kluci, sem mosela dělat aj já, takže sem sa ze dne na den rozhodla, že to s nima půjdu zkusit. Začala sem za přípravku, kterů tehdy vedl eště Robert Čížek. Mamka tam šla se mnů a moc velké naděje temu nedávala, protože sem byla zapálená do barčeho, ale rychle mě to přešlo. Po tréninku sa mě ptala co teda, jak sa mě to líbilo a já sem věděla, že už s tym nechcu přestat. Take si teda pamatuju první zápas, který sme hráli v Kostelci a hrála sem od první minuty. Na gól sem eště tak dobrá teda nebyla ale vyhráli sme a měla sem z teho strašnů radost.

Mimochodem, kdo tě k fotbalu přivedl?

Protože bývám v ulici plné kluků, se kterýma sem si furt před barákem kopala, a kteří take začínali ve fotbale, řekli mně, ať idu s nima na trénink, tak sem prostě šla. Takže tak sem asi nějak k fotbalu vůbec dostala, nikdy předtím sem nepřemýšlala, že bych byla fotbalistka. Ani nikeho jiného z rodiny to nenapadlo.

A co rodina? Podporují tě? Jsi v rodině jediná, která v současnosti hraje fotbal?

No ono je to u nás celkem složité. Půlka rodiny je nakloněná spíš k temu sportu a ta druhá zase k folklóru, no a někdo jako já je zlatý střed. Z taťkové strany sme šecí vinaři a chodíme v kroji. Děda s taťků hrávali na trubku a zajímajů se spíš o tento směr. Mamka, když byla malá dělala atletiku, takže sportovní vlohy mám asi po ní. Podporujů mě všecí a zajímajů sa, jak sme třeba hráli a tak.. Ale nejvíc tam teho úsílí dává asi mamka, která semnu jezdí na každý trénink, zápas, turnaj a obětuje pro mě dost času už nejakých pár roků. Na zápasech mě nekdy štve, když na mě řve, co sem udělala špatně a ať běhám, ale nakonec su dycky ráda, že tam sedí, dívá se a občas mně utře pár slz, když se mě v zápase třeba moc nevede a tím mě podpoří.. Vlastně bych jí za to chtěla hodně poděkovat. Jinak fotbal hrajů ještě moji dva bratranci.

Co ti vůbec fotbal „dal“ a měla jsi někdy nějaký vzor?

Tak abych pravdu řekla, nikdy sem neměla vyloženě nějaký vzor, ale dřív se mě hrozně líbil Cristiano Ronaldo. Teď by to asi hodně lidí překvapilo, protože fandím Barceloně, ale prostě líbil sa mě, né enom po fotbalové stránce, ale aj kvůli temu, co dělal pro svoju rodinu a jak od malička k temu fotbalu rostl. Joo, eště navíc jsem hodně žrala filmy o něm ale to už je pryč . Teď nemám vysněného fotbalistu. Fotbal mě dal hlavně tu nejlepší partu bab, ve které je úplně jedno, co plésknete, protože se tam šecky dobře známe a rády sa tým našim hlodám zasmějeme. Pořád říkám, že my, nedej bože kdyby sme sa měli rozpadnůt, tak bych s tým šeckým asi sekla a nikam jinam nešla. Lepší ženský tým néni.

Jen tak pro zajímavost, jaký je tvůj nejhorší a na druhou stranu i nejlepší zážitek týkající se fotbalu?

Nejhorší zážitek, byl asi ten, když sem hrála eště za žáků a trénoval nás Jirka Zavadil s Jarů Flíčkem. Musím teda říct, že to byla moja asi nejlepší sezóna za kluku, byly sme nejlepší parta a makali sme o sto šest, ale na ukončené nám Jara řekl, ze z nejakých důvodů už nás trénovat nemože. V tu dobu chytal za našich můžu na Poddvorově a přestupoval právě do Rohatca. No a o chvílu pozdíš od nás odešel aj Jirka a to s nama teda pořádně zatočilo. Každý na to začal kašlat. Šak to znáte, kluci puberťáci měli svoju hlavu svoje rozumy a žádný trenér pro nich už takovů autoritů nikdy nebyl, takže ty výsledky potom už aj tak vypadaly. Za to nejlepší zážitek už patří do doby,  kdy sem byla s ženama a jeli sme hrát do Brumova. Dojeli sme tam asi 10 minut před zápasem a eště sme aj vyhráli. Byla tam tehdá neskutečná atmosféra. Rády na to všechny spolu zavzpomínáme.

Jak ses vůbec dostala do Mutěnic? Nelituješ toho, že jsi nešla hrát někam výš?

Tak už sem začala mět roky, kdy za kluků holky hrát holky nemožů a přestat s fotbalem sem rozhodně nechtěla. Protože sem znala Mišku Brožovičovů a ona už za ženy v Mutěnicích hrála, tak sem sa zeptala, esi bych si nemohla dojít za nima si zatrénovat. První sem sa chtěla teda dojet enom podívat a zjistit jak tak tam šecko chodí. Když sem tam dojela a ptala se Čepa, esi si teda možu jít s nima kopnůt, řekl mně, že už se vyřižuje aj registračka. To sem byla teda trošku v šoku  ale holky se mě hned zalíbily, takže bylo rozhodnuté. Za vyšší tým sem si zkusila zahrát a zas taká výhra to néni. Když sem byla eště s klukama, tak se na mě došel podívat trenér z Nesytu a nabídl mně, esi nechcu přejít k nim. Hrozně sem sa pro to nadchla a doma sem bečala, že už tam chcu jít hrát. Ale ne moc zadluho sem zase bečala, že se chcu z tama vrátit zpátky. Byla to makačka a většinu času sem byla jen na treninkách. Jezdily sme hrát ligové turnaje, kde sem hrála 4 zápase hned po sobě, protože sem hrála aj za mladší  a aj za starší žačky a to sem prostě nezvládala. Proto sem už nikdy nelitovala teho, že sem nešla hrát víš.

Co máš na svém týmu nejvíce ráda a chtěla bys v něm něco změnit?

Jééjda tak teho je hromada. Su hrozně ráda za to, že sme opravdu jedna parta, víme o sobě skoro šecko. Ze šeckého si umíme udělat prdel, aj když to někdy néni zrovna na místě no, ale to už sme my  Aj každů příležitost slavíme společně, ať už sů to narozeniny, Vánoce, Velikonoce, zasnoubení, narození miminek, no prostě šecko, co se dá pořádně zapit  Nic bych asi neměnila, možná jen to, že by na nás Pan Jan mohl byt někdy přísnější, sme přeca baby a je to s nama někdy težké, ale chápu, že nás má rád … Šak my jeho taky a jak 

Do Mutěnic nejezdíš pouze na tréninky a zápasy, ale i na akce že? Je nějaká legendární, ta, na kterou nikdy nezapomeneš?

To je pravda a jezdím tam, dá se říct dost často, až sů z teho doma naši jacísi nervózní. Je to hrozně těžké vybrat si tu nejlepší, protože naše akce s babama sů všechny legendární, ale možná bych řekla, že ve vedení je tuším naša rozlučka v létě, kde sme ožralé skákali po Raduščiném autě a ta sa nás na druhý den ptala esi známe nejakého dobréhe klempýřa  Temu sa smějem do teď   Ale hodně jí taky šlape na paty oslava narozenin holek Brožovičových, kde sme se dozvěděli, ze sme první v tabulce a řvali sme snáť hodinu v kuse, že sem ani na druhý den nemohla mluvit. To kdyby viděl někdo cizí ,tak jich asi odvezů..

Momentálně studuješ na střední škole, přiblížíš nám trochu tvůj obor? Baví tě to?

Ano, chodím na střední pedagogicků školu v Přerově, kde přes týden teda aj bývám, a mám obor pedagogické lyceum. Studium mám specializované na tělesnu výchovu, ze které budu taky maturovat. Už od mala sem ráda sportovala, takže sem vyhledávala spíš střední škole, které sů nejak sportovně zaměřené, abych v tem mohla pokračovat eště aj na vysoké škole a třeba ho jednou učit. Třeba  A jestli mě to baví? …Tak přeca je to enom škola, ke které učení patří a keho by učení nějak extra bavilo? Ale když se zatnů zuby, tak to vždycky nějak šecko zvládnu :D

Máš mimo fotbal ještě i jiné koníčky, nebo bys toho víc už nestíhala?

Dřív sem měla hodně koníčků, hrála sem na flétnu, jezdila do ZUŠky do výtvarného kroužku, chodila do národopisného souboru Kordulka a s holkama sme měly eště taneční skupinu a do teho všeho sem hrála fotbal, ale jak sem nastůpila na střední školu, byla přes týden ve škole a jezdila až v pátek dom, tak se to šecko s fotbalem moc skloubit nedalo a mosela sem si vybrat co doopravdy chcu dělat a co mě nejvíc baví. Takže teď už se věnuju jen fotbalu 

Na závěr našeho rozhovoru, za kolik sis koupila nejdražší kopačky a pamatuješ si, jak vypadaly tvoje úplně první?

Tak to přesně nevím, ale asi neco kolem 1500, mamka dycky říká, že dražší sů pro mě zbytečné, že to stejně zachvílu zničím a vymýšlat si moc nemožu, když plati ona  Moje úplně první si moc dobře pamatuju byly tuším značky JOMA také docela hadrové  Měla sem je pučené od sůseda, protože sem ani nevěděla pořádně,  jak kopačky vypadajů, když sem začínala. Pořád je mám schované, vlastně šecky kopačky, co sem kdy měla, mám pořád doma. Každé mně něco připomínajů, a proto je mně to lito vyhodit.

Ještě taková malá otázečka, ráda se parádíš před zápasem? Dá se říct, že jsi něco jako Gabča Soukalová, která by bez řasenky nenastoupila do zápasu?

No parádím se hodně ráda, ale ne před zápasem, můj věrný kamarád je jen lak na vlasy, což ví každý v kabině  Je jasné, že chce každá dobře hrát a eště u teho aj dobře vypadat, eště když se každý zápas fotí a jde na naše stránky, ale že bych si nejak na tem zakládala, to se řéct nedá. Pak by sa chudina Doksa naprala, když bych si utřela to orosené čelo do dresu  Pro mě je hlavní, když ten zápas zvládneme.

Děkuji za tvůj drahocenný čas a ať se ti daří jak v osobním tak i fotbalovém životě.

Nemáš vůbec za co, to já spíš děkuju!