Jdi na obsah Jdi na menu

Rozhovor s Mončou, základním článkem obrany

13. 8. 2013

 Rozhovor  s Mončou Jakubčíkovou, výbornou fotbalistkou z Dolních Bojanovic...

 

548361_442224239126449_1709852284_n.jpg

 

Ahoj Moni, jsem ráda, že se mi tě podařilo odchytnout..dám ti několik otázeček týkající se tvé fotbalové kariéry..

Ahojky, jasnééé

Takže moje první otázka zní, naše poslední sezóna byla velmi úspěšná, myslíš si, že v tomto úspěchu budete pokračovat?

Tak určitě. Myslím, že to máme dobře rozjeté. Ale samozřejmě budou na nás kladeny vyšší nároky, protože přece jenom výsledy z jara jsou dech beroucí. J Víš co, každý zápas je jiný. Na jaro jsme hráli dobře a měli jsme i štěstí. Nemůžeme říct, že na podzim jsme hráli nějak úplně katastrofálně, akorát občas chyběla trocha toho štěstíčka. Já pevně věřím, že prodloužíme naši šnůru vítězství. J

A co tvoje pozice v obraně, jsi spokojená? Neměnila by jsi a pokud ano, co by to bylo?

Se svojí pozicí jsem naprosto spokojená. Myslím, že už jsme se s holkami vzadu sehráli a jde nám to dobře. Ono když k nám dozadu přijde pak někdo „nezasvěcený“ a hrajeme nějaký lehčí zápas, tak si myslí, že tam nic neděláme, ale opak je pravdou. J Obrana má akorát velkou nevýhodu v tom, že pokud uděláme nějakou chybu, tak dáváme hned soupeři šanci skórovat, na rozdíl od útoku nebo zálohy, protože ty vlastně vždycky zachraňujeme MY. J

Můžeš nám vůbec prozradit, jak jsi začínala s fotbalem? Byl snad nějaký dívčí tým i v Dolních Bojanovivicích?

V Bojanovicích nikdy žádný dívčí tým nebyl. Už na základce jsem chodívala hrávat s klukama, ale to mě postupem času přestalo bavit. Pak už jenom občas, když jsme hráli s děckamia v uličce nebo v tělocviku. Jednou za rok jsme ale vždycky dali dohromady dva týmy holek a hráli jsme na pouličních 11. Po nejaté době jsme se domluvili ještě s Klárků Kosíkovů, že teda začneme v těch Mutěnicích. Když jsme dojeli na první trénink tak jsme ,,měli bobky u prdele“, protože jsme ani nevěděli do čeho jdeme a přece jenom do pevného kolektivu se těžko vstupuje. To jsme si teda aspoň mysleli. Protože opak je pravdou a do mutěnského kolektivu se zapadá  VELMI dobře. :D :D

 

Jsi jediná z rodiny, která se věnuje aktivně tomuto sportu? A co tvoji rodiče, podporují tě?

Jo, z rodina jsem jediná, která sportuju. Ale podporu mám. Největší oporou a podporou je můj taťka, ten pokud může tak jede vždycky fandit. Dokonce i sestry začaly jezdit a můj malý kmotřenec se na mě už byl taky podívat. Takže super…

Je fotbal tvůj jediný koníček nebo se ráda věnuješ i jiným aktivitám?

Baví mě všecky míčové sporty. Když mám čas tak chodívám hrávat basket a florbal. Ale mimo sport mě baví třeba skládat puzzle, i když teďka na to nemám vůbec čas. A asi největším koníčkem po fotbale je filatelie.

Kdyby sis mohla vybrat, za jaký tým bys nejraději hrála a proč?

Ty brďo, tak nad tím jsem snad ani nikdy nepřemýšlela. Myslím, že jsem spokojená tam, kde jsem. Máme úžasnou partu, která drží při sobě jak na hřišti tak i při ,,scelovačkách“. Víš co, já bych neměnila. ;-)

A na závěr nám prozraď, jaký byl tvůj největší fotbalový zážitek.

Tak to je naprosto jasné. Můj největší fotbalový zážitek je z  9.8.2012. Tehdy se totiž hrálo olympijské finále ženského fotbalu na stadionu ve Wembley. Měla jsem to štěstí, že jsme tam s mojí kamarádkou a spoluhráčkou Radanou mohli být.  Na tu atmosféru v životě nezapomenu !!

264682_515285985164134_1198714181_n.jpg


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář